Putinův vojenský zákon

Putinova invaze Ukrajiny je dalším pokračováním jeho způsobu řešení problémů. Jeho intervence mají jedno společné: minimální zájem o civilisty a bezprecedentní brutalitu. Co jeho vojenské zákroky způsobily?

Putin získal moc již během druhé čečenské války a její ukončení bylo jeho hlavní prioritou. Stála životy tisíců ruských vojáků a především dosud nevyčíslený počet Čečenců, včetně civilistů: i Putinem jmenovaný Kadyrov hovoří o 300 000 mrtvých, konzervativnější odhady činí 150 000 ztracených životů, nejnižší odhady hovoří o deseti tisících. Putin si prostřednictvím klanu Kadyrovů udržuje kontrolu nad Čečenskem a brutální perzekuce LGBT+ komunity jsou běžné - natolik, že EU v roce 2017 vyhlásila úzce zaměřené sankce.

Dvanáctidenní válka s Gruzií v roce 2008 naštěstí neměla tak obrovský počet obětí, přesto si vyžádala několik stovek životů a statisíce lidí vyhnala ze svých domovů.

Agrese proti Ukrajině a nezákonná anexe Krymu začala v roce 2014 - bohužel stále pokračuje a množství obětí roste. Kreml svou agresi neustále stupňuje, včetně vojenské přítomnosti na ukrajinském území a novém prohlášení, že Ukrajina nemá právo na suverenitu.

Kam to může vést, jsme viděli, když se Putin rozhodl zaútočit na Sýrii. Ano, jeho vojáci tam také bojovali proti Islámskému státu, ale do války vstoupil s podporou diktátora. Jeho bombardování nemocnic a (pravděpodobné) nasazení kazetové munice proti civilním cílům lze označit za válečné zločiny.

Ruské ministerstvo obrany tvrdí, že za šest let působení v Sýrii zneškodnilo 85 000 teroristů IS, což je téměř přehnaně vysoké číslo. Co naopak víme s jistotou, je to, že to byl Asadův režim, který mučil a bombardoval přinejmenším desítky tisíc vlastních občanů. V zemi, která je přibližně dvakrát větší než Česká republika. To vše s podporou a pod ochrannými křídly Vladimíra Putina.

Válka je vždy špinavá záležitost. Přístup dnešního Kremlu však vybočuje z řady, zejména tím, jak malý má problém s vražděním civilistů, včetně svých vlastních občanů. Nesmíme dopustit, aby se Kyjev stal novým Grozným a Ukrajina novou Sýrií.

Před rokem jsem si musela vytrpět spoustu nenávisti, když jsem kritizovala přístup Evropské unie k Rusku jako slabý a vyzývala k zastavení projektu Nord Stream 2 a zpřísnění sankcí vůči Kremlu. Dnes se tato opatření stávají skutečností. Náhle to jsou prostředky EU hasit vypusklý požár. Dokonce se zdají být v případě plnohodnotné invaze nedostatečné.

Spolu s blokováním Ruska v systému SWIFT je musíme využít, i když včera už bylo (doslova) pozdě.