Situace 1
Za interrupcemi nestojí vždy nezodpovědnost. Jedním z častých důvodů, pro které se ženy rozhodnou přerušit své těhotenství, je systémová chudoba, které čelí především samoživitelky a mnohočetné rodiny. Ženy tvoří 62 % ohrožené a 60 % strádající třídy společnosti.
Nechtěnému otěhotnění by přitom mohlo být zabráněno včas, pokud bychom zlepšili dostupnost antikoncepčních prostředků i pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. Nástroji racionální interrupční politiky musí být dostupnost antikoncepčních prostředků, sociální podpora a nestigmatizace nízkopříjmových skupin, nikoli zákazy.
Situace 2
Jedním z významných faktorů, který zvyšuje počet uměle přerušených těhotenství, je tolerance sexuálního násilí. Z dostupných statistik a výzkumů vyplývá, že naprostá většina znásilnění zůstane nenahlášená. Ženy se totiž namísto přijetí, odborné pomoci a empatického jednání, setkávají s nedůvěrou, bagatelizací a odrazováním od nahlášení. Naprostá většina obětí navíc svého násilníka zná: je jím partner, kolega, přítel či blízký příbuzný. Jen malá část žen má tak možnost prokázat, že otěhotněla v důsledku znásilnění. V případě represivnějších režimů pak ani nemá právo na bezpečný potrat. Musíme bojovat proti násilí na ženách, ne proti možnosti volby.
Situace 3
Statistiky ukazují, že obětmi domácího násilí jsou z 90-95 % ženy, zkušenost s fyzickým násilím má v Evropě 22 % žen, zkušenost s psychickým násilím pak dosahuje 43 %. Fyzické násilí navíc často začíná či eskaluje právě v době těhotenství. Podle některých studií více než 30 % případů domácího násilí mělo počátek právě v období ženina těhotenství, 40 - 60 % obětí domácího násilí pak bylo vystaveno fyzickým útokům během těhotenství. Téměř každé čtvrté dítě se tak narodí do násilného a nefunkčního vztahu. Dítě bývá pro násilného partnera prostředkem k vydírání a pojistkou, že žena neodejde kvůli finanční zátěži či hrozbě zbavení péče.
Situace 4
Společnost ženy izoluje do pečovatelských rolí. V 68 % českých rodin pomáhají dětem s přípravou do školy ženy. O seniory se ženy starají dokonce v 80 % případů. Ženy mají mít právo se svobodně rozhodnout, jakou roli chtějí zastávat. Nemusí plnit společenská očekávání. Těm, které se pro péči rozhodly, určitě více než kriminalizace potratů, pomůže například podpora skrze odlehčovací sociální služby.
Situace 5
Zákaz interrupcí počet provedených zákroků nesnižuje, pouze je přesouvá do šedé zóny ekonomiky, kde probíhají v ilegalitě, prováděné nekvalifikovaně a v nesterilním prostředí, bez použití moderního vybavení a odborných postupů. V případě nepovedeného zákroku navíc ženy nejsou motivovány vyhledat následnou lékařskou péči, neboť se tím vystavují perzekuci. V důsledku toho se vystavují traumatickým šokům a nevratným zdravotním problémům, které mohou končit i smrtí.
Situace 6
Zákaz interrupcí vytváří prostředí, ve kterém ženy nemohou rozhovodovat o svém vlastním těle. Zákazy nesnižují počet zákroků, jen je přesouvají do ilegality. Další okolnosti, ve kterých jsou represe prosazovány, jako jsou nedostupná antikoncepce, tabuizace sexu, výrazná nerovnost žen ve společnosti a vysoká míra výskytu domácího násilí, naopak počet umělých potratů zvyšují.
Závěr
Kriminalizace interrupcí je absurdní. Dělá každou těhotnou ženu nesvéprávnou rozhodnout o vlastním těle a osudu. Léta zkušeností s restriktivní potratovou politikou po celém světě ukazují, že pokud je cílem snížení počtu provedených zákroků, jednoznačně selhává. V poslední době se navíc restrikce vrací na scénu – zákazy v Polsku, omezení na Slovensku, váhavost českého ministerstva zdravotnictví.
K zákrokům pak dochází v nevyhovujících podmínkách, kdy ženy riskují své zdraví. Takové snahy nedoprovází podpora plánování rodičovství, ale tabuizace sexu, nedostupnost preventivní péče a bagatelizace násilí na ženách.
Popsané situace, které mohou ženy vést k rozhodnutí pro potrat, ani zdaleka nepokrývají to, co může život přinést. Některé situace jsou dramatičtější, jiné méně zjevně tíživé. Respekt k volbě však můžeme projevit vždy. A především ženám jejich volbu nebrat.
V České republice se nám podařilo přesvědčit ministerstvo zdravotnictví, aby zde Polky mohly podstupovat interrupce. Pomoci lze ale i přímo na místě – osvětou, zdravotní pomocí, psychologickou péčí. „Česká teta“, Ciocia Czesia, Polkám pomáhá. Přidejte se!